Obydlí lidí se datuje k době, kdy se na Zemi objevili lidé. Hledání bezpečného přístřešku chránícího před povětrnostními vlivy, ale také hmyzem a divokými zvířaty je jedna ze základních potřeb. Ale už v této době můžeme pozorovat, že lidem nestačilo pouze obydlí mít, ale vždy ho nějak zušlechťovali. Ať už se jedná o nástěnné malby, či jiné ozdoby. V této době velikost bezpečných míst hrála roli čistě z praktického hlediska a to z důvodu možnosti ubytování více lidí a jídla. V průběhu let se pohled na obydlí proměnil spíše standardem, který je pro tu dobu běžný. Asi by dnes člověk, který žije v jeskyni, získal mnoho opovrhujících pohledů.
Jak se tedy forma reprezentace našich příbytků projevuje dnes? Lidé kteří mají rodinným dům se reprezentují již pohledem z exteriéru. Pozorovatel někdy i jen podvědomě vnímá jak je dům velký, jak jsou zvolené barvy fasády, materiály, poměr domu k přiléhajícímu pozemku, poměr domu k ostatním domům v ulici a mnoho dalších. Po vstupu dovnitř také vnímá (jestli tam nějaký je) kontrast mezi interiérem a exteriérem, provázanost vnitřních prostor, úspornost či velkorysost a nespočet dalších aspektů. Dalo by se i říci, že podle domu se dá dobře poznat jaký člověk obývající ho je, jaké jsou jeho hodnoty a podobně.
Můžeme si uvést i příklad jednoho domu, který zajímavým způsobem vyjadřuje jaký je člověk doopravdy. Jeden z nejslavnějších architektů, který působil v minulém století a zasloužil se o mnoho výrazných staveb, si svůj vlastní dům postavil na odlehlém místě a dům byl tak skromný, že v něm dle zdrojů nebyla ani koupelna. Architekt sice ve všech svých návrzích dbal na úspornost a správné využití prostor, ale u svého vlastního domu tuto myšlenku dovedl opravdu do extrému, který by mnoho lidí nemohlo vydržet ani jeden den, ale tento architekt zde byl šťastný.
